Obchod se zvířaty se, bohužel, stal jedním z hlavních ekonomických obchodů na světě a jako vždy se stává, že touha po penězích, a tedy i po moci, se pokouší potlačit nejen morálku, ale také ochranu našeho přírodního bohatství.
Nevybíravý obchod se živočišnými i rostlinnými druhy představuje vážné nebezpečí nejen proto, že je možnou příčinou jejich vyhynutí, ale protože ten určuje ochuzení jednotlivých ekosystémů, negativně působí na biologickou rozmanitost. A jak všichni víme, změna toho, co se v průběhu času jeví jako malá rovnováha, má schopnost ji ovlivnit na širší globální úrovni.
Právě proto, aby se tomu všemu zabránilo nebo se pokusilo to zastavit, byl vytvořen CITES , zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy); nazývá se také Washingtonská úmluva , protože tam byla podepsána v roce 1975. Jejím účelem je regulovat obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, kterým hrozí vyhynutí, a chránit proto jejich stanoviště; postižená živá a mrtvá zvířata, rostliny, části (například kůže a slonovina) a deriváty (např. léky).
Rozlišují se tři kategorie druhů :
- druhy, s nimiž je mezinárodně zakázán obchod;
- druhy, u nichž musí být obchod slučitelný s jejich přežitím, a jsou proto pod kontrolou mezinárodních orgánů odpovědných za tento účel; pro tyto účely je vyžadován certifikát CITES;
- druhy podléhající kontrole jednotlivými zeměmi za účelem ochrany konkrétních endemických druhů.
V Itálii vstoupila úmluva v platnost dne 31. prosince 1979 . Zapojeno je několik orgánů:
- Ministerstvo životního prostředí a ochrany území a moře: je hlavním řídícím orgánem s politickými, správními a koordinačními funkcemi;
- Ministerstvo zemědělských, potravinářských a lesnických politik, které využívá oddělení velení pro lesnictví, životní prostředí a agropotraviny (CUTFAA) v Carabinieri: je to úřad pro vydávání certifikátů a kontrolu na území (kromě Guardia di Finanza působící na celní úrovni);
- Ministerstvo hospodářského rozvoje: je orgán odpovědný za vydávání dovozních a vývozních licencí
Zákon ze dne 7. února 1992 č. 150 rovněž stanoví některá přísnější opatření, než která stanoví Úmluva a předpisy Společenství; zakazuje například držení živých vzorků savců a plazů, které by mohly představovat nebezpečí pro veřejné zdraví a bezpečnost; ukládá rovněž povinnost rejstříku pro obchodní činnosti, které uchovávají živé a mrtvé exempláře, jejich části nebo deriváty druhů uvedených v přílohách A a B nařízení 338/97.
V návaznosti na to, co již bylo řečeno, pokaždé, když chcete importovat / exportovat vzorky rostlin a živočichů, živých nebo mrtvých, nebo jejich deriváty, ať už jako občané, nebo jako společnosti, je nezbytné zkontrolovat, zda spadají do oblasti působnosti nařízení CITES, a případně požádat o relativní povolení / osvědčení; jeho nedostatek má za následek zabavení zvířat / rostlin, jejich částí a odvozenin, jakož i stanovení pokut a trestních sankcí.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat turistům, kteří si neuvědomují toto nařízení (nebo si naopak plně uvědomují riziko, které podstupují, ale především gesto, které dělají), kteří se chtějí vrátit domů s exotickými suvenýry.
Pokud jde o mě, chtěl bych to uzavřít jednoduchým pozváním: naučme se milovat přírodu, respektovat ji ve všech jejích podobách, nechme tam každou živou bytost tam, kde má právo naplňovat její existenci; ale především si přestaňme přivlastňovat to, co nám nepatří.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Důležitost biologické rozmanitosti
